PSEUDOTVŮRCI VELICE PILNĚ PŘIPRAVUJÍ PLNOST NEGATIVNÍHO STAVU

Vyměňme si domy, říká Čechům Maor z tonoucích ostrovů

28.3.2010

Praha - Tereapii Mauriaiti je mohutný snědý Polynésan narozený na Cookových ostrovech uprostřed Tichého oceánu. Jde o patnáct malých ostrůvků rozesetých na poměrně velké ploše pěti tisíc kilometrů východně od Austrálie. Pro přilétající turisty jsou zdejší korálová moře a bělostné pláže synonymem ráje. Místní chudí rybáři a farmáři však mají kvůli klimatickým změnám a stoupajícím mořím na věc jiný názor.

A právě kvůli tomu přijel Tereapii Williams do České republiky. Rozhodl se totiž jako zástupce pacifických ostrovů podpořit protestní akci Greenpeace proti přestavbě elektrárny v Prunéřově plánované společností ČEZ.

Mauriaiti přijel do Česka z Belgie. Je synem náčelníka na ostrově Mangaia, vystudoval Jihopacifickou univerzitu na Cookových ostrovech a je mu 33 let. Má tři děti a je svobodný, ale plánuje svatbu. V zahraničí používá kvůli jednodušší výslovnosti jméno Tereapii Williams.

Náčelník je tetovaný od hlavy až k patě

A.cz: Většina čtenářů asi Cookovy ostrovy nezná. Můžete nám je představit?

Mauriaiti: Cookovy ostrovy se nacházejí uprostřed jižního Tichého oceánu v Polynésii. Jsou velmi malé, neuvidíte je ani na mapě světa. Pocházím z ostrova Mangaia, na kterém žije 300 lidí. Je to vulkanický ostrov, vyrůstal jsem ale na atolu Aitutaki, což je jeden z nejkrásnějších ostrovů na světě, podobný Bora Bora. Celkem mají Cookovy ostrovy 15 ostrovů, na kterých žije 15 tisíc lidí.

A.cz: Jak tam lidé žijí?

Lidé tu závisí na přírodě, na oceánu a zemi. Nemáme ten režim, že se probudíte v 7:30 a jdete do práce. Jdete na svou farmu nebo rybařit. Jdete na pláž a díváte se na kanoe, jestli tam nejsou žádné díry. Muži ostří své mačety, ženy jdou do buše s košíky a malé děti jdou do školy.

Lidé tu žijí ze dne na den, ve společnosti nejsou žádné tlaky, lidé žijí v komunitách. To platí i pro Mikronésii, Melanésii, Polynésii a ostatní malé národy v Pacifiku. Centrální vláda tu vytvořila několik pracovních míst, to jsou ale jen učitelé a policisté. Na Cookových ostrovech žije 21 kmenů, všichni mluvíme - jako na okolních ostrovech - stejným jazykem, maorštinou, ale občas je těžké si porozumět.

Na mém ostrově nemáme vládu, máme náčelníka a pod ním pět jeho zástupců. Když je nějaký problém, tak si celá komunita sedne a problém se vyřeší a všichni jsou spokojeni. Náčelník je tetovaný od hlavy až k patě.

A.cz: Je bohatší než ostatní lidé?

Bohatství tu znamená, že má třeba 4 kanoe a 20 luků a toulců. Náčelníkem na Mangaia je můj otec, ale já nejsem následník, nejsem prvorozený. Různé ostrovy mají různé vztahy s centrální vládou. Na mém ostrově například nemá žádnou moc.

Vy pálíte, my umíráme

A.cz: Proč jste přijel do České republiky?

Jsem tu jako mluvčí Cookových ostrovů a ostatních ostrovů z regionu, které trpí globálním oteplováním a zvyšováním hladiny moří. Přijel jsem sem, abych jejich poselství zvěstoval té společnosti, která zde pálí uhlí (ČEZ).

A.cz: Jak jste se o Prunéřově dozvěděl?

Informace jsem získal od Greenpeace, ale četl jsem o tom i na internetu. Samozřejmě jsem pečlivě sledoval klimatický summit v Kodani.

A.cz: Máte oficiální mandát? Ví vláda Cookových ostrovů, že jste tady?

Ano, ví. Premiér je můj mentor. A ostatní národy se také dívají. Nepřijel jsem samozřejmě jen kvůli České republice. Moje přítelkyně je Belgičanka a přiletěli jsme do Belgie před třemi týdny, aby se tam narodilo naše dítě. Zároveň jsem však využil této příležitosti tady.

A.cz: Co je tedy to poselství, které dnes předáte ministru životního prostředí a zemědělství Jakubu Šebestovi? (Greenpeace se měli dnes ráno s Šebestou setkat, ten nakonec setkání posunul na příští týden - pozn. red.)

Je velmi přímočaré - vy pálíte uhlí, my umíráme. Jakmile se dostanou zplodiny do vzduchu, přestávají existovat hranice. Pálíte to tady, ale důsledky cítíme my. Přinesl jsem mu také několik velkých alb s fotografiemi svého lidu. Chci mu je předat, ale nejdřív se na ně bude muset podívat a něco k tomu říct.

Moje oblíbená místa zmizela

A.cz: Můžete specifikovat, jaký dopad mají u vás konkrétně klimatické změny? Jsou to pouze obavy, nebo už vidíte něco konkrétního?

Když jsem byl malý, měl jsem na pláži svá oblíbená místa, kam jsem chodil. Teď už jsou hluboko pod vodou. Malé atoly nemají řeky a nemají jezera a jsou závislé na studních. Tyto ostrovy jsou třeba jen metr nad vodou. Bouře, které přicházejí, jsou stále silnější a vlny třeba projdou celým ostrovem z jedné strany na druhou a to kontaminuje naše vodní zdroje.

Vulkanické ostrovy mají zase problémy s tím, že příboj se stává silnějším a je tak silný, že ničí korály. Vlny s sebou berou i mořskou trávu, kde se krmí ryby. Rybáři pak nemají kde lovit.

Když opustíme oceány a jdeme na suchou zemi, tak je stále větší horko, což mění přirozený cyklus teplých a suchých období a období dešťů. Prší tu méně než dříve a úroda schne.

Roku 1997 přišla na severní část Cookových ostrovů jedna z nejsilnějších bouří historie. Když to přišlo, tak se lidé museli připoutat ke kokosovým palmám, spláchlo to celé ostrovy. Byl to pro nás budíček. A od té doby jsme viděli podobných incidentů řadu.

Před dvěma týdny zasáhl můj ostrov Aitutaki cyklón Pat a poničil 98 procent domů.

Hodně těchto ostrovů teď uvažuje o přemístění obyvatelstva.

A.cz: Na výše položené vulkanické ostrovy?

Ne, i ty jsou velmi malé a nejsou schopny uživit větší množství lidí. Mangaia má například 27 km čtverečních. Kam tito klimatičtí uprchlíci půjdou?

Vyměňme si domy

A.cz: Co si myslíte o argumentu, že 15 tisíc lidí není mnoho, že mohou odjet na Nový Zéland nebo do Austrálie a žít třeba podobným životem tam?

Byli by ztraceni. Nejsou zvyklí žít ve společnosti se zcela jiným systémem. Nemáme supermarkety, lidé tu nejsou zvyklí na peníze. Máme sice novozélandský dolar, ale lidé tu obchodují výměnou jednoho zboží za druhé.

Na místech australského pobřeží, kde je možné se uživit, tak tam už jsou města. Jinde musíte jít rybařit do supermarketu, protože v oceánu nic není.

A.cz: Po Kodani panuje velmi pesimistická nálada, je to cítit i v ekologických organizacích. Přispívají k tomu i zprávy o chybách IPCC. Lidé se nemohou přesvědčit na vlastní oči a jsou zřejmě unavení zprávami o této katastrofě, které se není možné dotknout...

Přál bych si, abychom si mohli s Čechy vyměnit na den domovy. My bychom přijeli sem a vy tam. A myslím, že by lidé okamžitě změnili názor.

Ten ráj je jen fantazie. Turistický plakát. Fantazie z Lonely Planet. Neříká nic o tom, co se děje. O utrpení běžných lidí v odlehlých komunitách.

To nejsmutnější je, že naše děti nemají budoucnost. Oceán vezme naši půdu, kulturu, naději, identitu, všechno. A láme mi srdce to, že tito lidé nemají nic společného s klimatickými změnami.

A.cz: V poslední době se objevila řada zpráv o chybách ve zprávě IPCC z roku 2007. Je tu také nová studie, která říká, že třetina tání ledovců v Arktidě není způsobena oteplováním, ale vanutím větrů. Na jednu stranu je to střelivo pro klimatické skeptiky, ale na druhou jsou to vlastně dobré zprávy i pro ty postižené, že ta katastrofa není tak blízko...

Tahle debata je ale stará 20 let. Říká, že nevíme, co se děje. Jsou to teoretické články. Greenpeace říkají: tohle je to, co se děje. A druhá strana říká, že ne, že tohle je to, co se děje. A lidé jsou uprostřed. A úplně chápu, že nevědí, co si mají myslet. Je to strategie, že když zmatete lidi, tak nebudou věřit ničemu a neudělají nic. U nás na Cookových ostrovech ale nemusíte číst knihy a dívat se na televizi. Stačí otevřít oči.

7000 stran textů a 5000 obrázků o Vesmírných lidech Sil Světla najdete zde: