PSEUDOTVŮRCI VELICE PILNĚ PŘIPRAVUJÍ PLNOST NEGATIVNÍHO STAVU

Hansen: Koncentrace CO2 nad 350 ppm je nebezpečná

9.4.2008

Lidstvo hrubě podceňuje nebezpečí globálního oteplování. Mezinárodní společenství musí začít jednat a stanovit si přísné prioritní cíle. Chceme-li zachovat prostředí vhodné pro udržení civilizace, je třeba okamžitě zabránit zvyšování koncentrace oxidu uhličitého v atmosféře, tvrdí Dr. James Hansen, ředitel Goddardova institutu vesmírných studií (Goddard Institute for Space Studies, GISS) v New Yorku.

Evropská unie usiluje o stabilizaci koncentrace CO2 na úrovni 550 ppm (částic na milion). Ve světle nových důkazů však podle Hansena nemůžeme za bezpečnou považovat ani aktuální hodnotu 385 ppm. Musíme se dostat níž - pod 350 ppm. Jinak se vystavujeme riziku nevratných změn.

Klimatologové se dříve domnívali, že nebezpečné by bylo oteplení klimatu o více než 2 nebo 3 stupně Celsia. Předpokládalo se, že při koncentraci CO2 kolem 450 ppm se oteplí o 2 stupně, při koncentraci 550 ppm o 3 stupně. Avšak devítičlenný vědecký tým pod vedením Hansena dospěl po rozborech vzorků ze dna moře k závěru, že kritický je už současný stav (385 ppm).

"Jestliže necháme koncentraci CO2 na úrovni 450 ppm dost dlouho, je pravděpodobné, že to povede k rozpuštění veškerého ledu a k vzestupu mořské hladiny o 75 metrů. To, co jsme zjistili, je, že cíl, na který jsme se všichni zaměřili, znamená katastrofu, zaručenou katastrofu," řekl Hansen.

Autoři studie dále uvádějí, že vzroste-li koncentrace CO2 na 550 ppm, neoteplí se o 3, nýbrž o 6 stupňů Celsia.

Z poznatků o vývoji klimatu v minulosti i o současných změnách vyplývá, že na podnebí působí několik pomalých zpětných vazeb, které byly dosud přehlíženy. Opominuty zůstaly například následky ústupu zalednění, migrace rostlinných druhů nebo uvolňování skleníkových plynů z půdy, rašelinišť a mořských usazenin. Tyto procesy už ovšem probíhají a my je musíme vzít do úvahy, argumentuje Hansen.

Ze satelitních měření v posledních třech letech víme, že mořský i pevninský led mizí mnohem rychleji, než se očekávalo. Velké úbytky jsou hlášeny z Grónska i západní Antarktidy. Zdá se nepravděpodobné, že by rozpad pevninských ledových příkrovů mohl trvat celá tisíciletí, jak se ještě nedávno soudilo. Stojí za připomenutí, že mnohem slabší podněty než ty, jaké působí dnes, vedly v minulosti k masivnímu tání a zvýšení hladiny oceánů o několik metrů během jediného století.

"Pokud pojedeme dál, jako by se nic nedělo, nedokážu si představit, že by západní Antarktida přežila sto let. Hovoříme tu o nárůstu mořské hladiny minimálně o několik metrů už v tomto století," řekl Hansen.

Abychom zabránili rozpuštění veškerého ledu na naší planetě, musíme ihned snížit emise oxidu uhličitého. A není tím myšlena redukce v řádu několika procent. Teď už nepomůže ani útlum o 30, 50 nebo 70 procent. Je třeba dosáhnout téměř nulových hodnot. To se však neobejde bez obrovských politických a společenských změn.

I když se tento požadavek může zdát utopický, nemusíme hned propadat pesimismu. Ano, možná už je pozdě. Ale možná ještě máme naději. Dobrou zprávou je, že odhady zásob fosilních paliv byly nadhodnocené, což podporuje hledání jiných alternativ a urychluje přechod na ekologicky šetrnější zdroje energie.

Je důležité, upozornil Hansen, aby byl v dohledné době ukončen provoz uhelných elektráren. Díky tomu by se snad ještě dalo udržet hladinu CO2 poblíž 400 ppm. I kdybychom však okamžitě přestali se spalováním uhlí, ropy a zemního plynu, ještě déle než dvě století by se koncentrace CO2 držela nad 350 ppm. Nebezpečné změny v Arktidě a Antarktidě by pokračovaly. Nabízí se proto možnost odčerpat přebytečný CO2 z atmosféry. Pomohlo by nám hlavně uvážlivé zemědělství a výsadba lesů.

Další růst emisí si nemůžeme dovolit. Plané diskuse a krátkozraká politika by nám definitivně vzaly poslední šanci na zmírnění negativních dopadů globálního oteplování. Katastrofa by se stala nevyhnutelnou.

7000 stran textů a 5000 obrázků o Vesmírných lidech Sil Světla najdete zde: